Abstrakt
Článek se zaměřuje na problém zla, pochopeného jakožto vina, ve vztahu k lidské svobodě. Pojednává nejprve o etizaci zla u Immanuela Kanta, která u Kanta samotného naráží na své hranice, a následně si všímá toho, jak tyto hranice prozkoumává Paul Ricoeur, který trvá na neredukovatelnosti tragického momentu zla. Článek tvrdí, že tato integrace tragického aspektu do pojmu zla nemusí nutně vést k uvolnění pouta mezi zlem a svobodou, nýbrž pouze naznačuje meze pochopení svobody čistě jako autonomie.