Abstrakt
Autor zkoumá problematiku pojmenovávání Romů v různých diskurzech, zejména v českém a slovenském prostředí. Dokazuje nesamozřejmost, dynamičnost a kontextualitu tohoto pojmenovávání, která se týká všech složek komunikační situace: 1) Nesamozřejmé už je samo pojmenovávané: mluvčí referující o této populaci se neshodnou na tom, kdo by vůbec měl být do pojmenovávání zahrnut. 2) Autor připouští, že velmi nesamozřejmá je volba konkrétního pojmu. 3) Nesamozřejmá je i volba jazykového kódu komunikátu. 4) Nesamozřejmá je i situace promluvy, její kontext, případně stylová rovina, vztah mezi mluvčím a adresátem, dokonce by se dalo říci etnicita (či předpokládaná etnicita) mluvčího a adresáta, a dokonce i vedlejších příjemců či svědků daného komunikátu.
Jako jedno z možných pojetí termínu emické pojmenování také autor připouští pojmenování Romů ze strany různých romských reprezentací, čili pohled, který bývá řadou autorů opomíjen. Červenka dokazuje, že od 70. let 20. století naprosto převládá, zejména na mezinárodní úrovni, v názvech i deklaracích romských organizací romismus Rom a jeho odvozeniny nad pojmenováními majoritního původu. 5) Všechna předchozí hlediska jsou sledována jako proměnlivá v čase. 6) Proměna kontextu pojmenovávaní Romů není sledována jen v čase, je ukázána i nesouměrnost kontextů různých národních jazyků. Autor varuje před mechanickým ztotožňováním a překládáním například anglického slova Gypsy českým slovem Cikán nebo slovenským Cigán (stejně tak ovšem ani slovem Rom/Róm) a doporučuje rozvolnění pevných vazeb mezi zdánlivě jasnými překladovými ekvivalenty.