Stať představuje český středověký kodex 12. století, tzv. Homiliář opatovický (HO), jakožto možný (ale problematický) pramen studia slovanského předkřesťanského náboženství.
Kromě upozornění na některá problematická místa překladu konkrétních homilií v HO je jejím úkolem rovněž zhodnocení analytické užitečnosti pojmu "přežitek" v referování o takzvaných pohanských reliktech ve středověké "lidové kultuře". Ty známe pouze prostřednictvím toho, jak je konstruuje středověká normativní literatura a cílem příspěvku je tedy zhodnotit hodnověrnost zpráv Homiliáře opatovického ve světle dalších pramenů a předložit konkrétní, z textu a kontextu vyplývající argumenty pro relevantnost a netopickou povahu pojmů, které HO uvádí pro lidové náboženské specialisty.
Jedná se zejména o pozoruhodné rukopisné glosy, jejichž etymologickou a sémantickou analýzou se text důkladně zabývá. Závěrem shrnuje problémy i užitečnost akademického užívání pojmů "přežitek" a "dvojvěří" v situaci Homiliáře opatovického i obecně, a na základě nového pojetí pojmu "přežitek" vyvozuje, co vše můžeme při studiu této literární památky usuzovat s ohledem na vztah středověké tzv. lidové a učené kultury, respektive zda je takto striktně narýsovaná dichotomie vůbec užitečná pro další bádání.