Abstrakt
Příspěvek vychází z pojímání obrazového a zvukového prostoru jako odrazu univerzálních existenčních představ konkrétní doby. Podstata této studie pramení z toho, že do obrazového či zvukového projevu jsou promítány názory, vědomosti a hodnoty lidí rozličných epoch a jsou důvodem jeho specifické výstavby.
Do takto vystavěného kontextu byla uchycena problematika vzdělávání, kde běžnou představou laiků je umění typu sémanticky prázdné kopie bezprostředně zrakem zaznamenané skutečnosti. Pak úkolem učitele by mělo být vytvořit takový způsob interpretace, kde se díla mění ve výrazovou organickou strukturu a ne pouhé zkamenělé seznamy děl.
První část studie nabízí některé příklady uměleckých konkretizací různorodých časoprostorových představ. Záměrně prezentuje vazby mezi hudebními a výtvarnými výrazovými prostředky za účelem odhalení vlivu kulturního kontextu na základní stavební kameny díla.
Druhá část příspěvku představuje tuto komparační metodu jako vzdělávací nástroj, který napomáhá překonávat povětšinou povrchní sledování obrazů.