Autor ve své stati rozvíjí tezi, že pojem vzdělání nebo vzdělávání (Bildung) je v německém idealismu chápán dvěma způsoby: jako kultivace jedince a jako kolektivní výchova lidstva v dějinách. Zakladatelem této dvojí koncepce je J.
G. Herder; Kant poté rozvinul ideu kolektivní výchovy lidstva v dějinách jako postupné zdokonalování lidských bytostí, tj. jako vývoj kultury.
Z Kantova pojetí vychází Schiller, který kritizoval společnost za nepřipravenost k revoluci. Nejvlastnějším autorem konceptu vzdělávání lidstva je však až Hegel, který sleduje dějiny jako vývoj vědomí svobody.
Podle Hegela je to německá filosofie morality a povinnosti (Kant), která vychovává člověka k tomu, aby si byl vědom své autonomie a zároveň respektoval společenskou dělbu práce i dělbu společenských mocí, které jsou výrazem obecné vůle.