Abstrakt
Esej "O standardu vkusu" se stal v průběhu 20. století - v jistém nepoměru k jeho skutečnému vlivu - jedním z hlavních referenčních bodů filozofické estetiky. Příspěvek má za cíl nejprve naznačit důvody, kvůli kterým je tento esej dnes významným tématem a které je třeba hledat ve vztahu Humeových úvah k pojetí vkusových soudů Immanuela Kanta coby z hlediska moderní estetiky historicky nejvýznamnější koncepci.
Druhá část bude zaměřena na nejkontroverznější momenty eseje, které lze vyjádřit třemi otázkami: (1) Nabízí Hume ve svém eseji funkční pojetí standardu vkusu? Pokud ano, (2) jakou povahu může mít ono "pravidlo, podle kterého mohou být smířeny různé lidské city"? (3) A jaké či jaká pojetí kritika (kritické praxe) takový standard implikuje? Ve třetí části se téma vrátí k výchozímu rozporu eseje, a to prostřednictvím raných prací Stanleyho Cavella. Cavell totiž rozpoznává - ve shodě s hledáním nekruhové interpretace standardu vkusu - v Humem diagnostikovaném "estetickém problému", tj. v rozporu mezi příslovečnou absencí shody ve věcech vkusu a zároveň její zjevnou přítomností, jeden ze základních problémů moderní filozofie.