Abstrakt
Praktická religionistika představuje originální pojetí oboru, v němž se prolínají inspirace z oblasti religionistiky, ale rovněž z konfesijní náboženské výuky, (konstruktivistické) pedagogiky a řady dalších vědních disciplín, především takových pojetí, která zdůrazňují zaměření na konkrétní aktéry a kontexty. Cíle, které má splňovat, jsem rozdělil do šesti typů:
1) Reflexe a analýza náboženství;
2) Prostředkování poznatků, osvětová činnost.
3) Kritika náboženství;
4) Pedagogická, výchovná funkce.
5) Vytváření vědění pro praxi
6) Řešení konfliktů, prostředkující praxe. Článek uzavírám kritikou, v níž mi nejde primárně o odmítnutí možnosti založit religionistiku na nějakém novém typu racionality nebo alternativním modelu vědy. Zaměřuji se na vnitřní inkoherenci a absenci řádného teoretického založení, jež nachází výraz především ve třech oblastech: v problematice hodnot, angažované praxe a nejasném statutem praktické religionistiky.