Těžiště i osu výkladu studie představuje tvorba R. Weinera, jehož autentická zkušenost ze srbské fronty 1. světové války se promítla do povídkové knihy Lítice (1916).
Povídka Ztřeštěné ticho je interpretována z širší perspektivy estetiky války a s ní spojených problémů vnímání a reprezentace, jazyka a obraznosti, jež jsou tu sledovány jednak z hlediska ""cesty zvnitřn ění"", tedy procesů metaforizace a alegorizace válečného dění, jednak z hlediska dějin a ekonomie smyslové percepce, v tom, jak reflektují změny, jimž lidské smysly vystavuje vojenský aparát. Otázka literární reflexe válečné ""mobilizace sluchu"" je ve studii sledována v širším kontextu proměn smyslové percepce ve spojení s procesy modernizace.