Abstrakt
Konflikty týkající se národnostních menšin jsou již tradičně značným rizikem, co se stability států a dokonce světového míru týče. Lze bohužel konstatovat, že situace, kdy "mateřský stát" menšiny zasahuje do vnitrostátních poměrů jiné země, patří k nejnebezpečnějším prvkům ve světové politice.
Ve snaze předejít takovým zásahům bylo zvažováno zakotvení práv menšin a mezinárodního dozoru nad problémem v mezinárodních nástrojích. Nejrozsáhlejší systém (vedle současného systému ochrany v rámci Rady Evropy) byl vytvořen na Pařížské mírové konferenci konající se v letech 1919-1920.
Tento systém fungoval v meziválečném období, ale zkolaboval v pozdních třicátých letech 20. století, době chabých politických rozhodnutí. Formální znění smluv o menšinách tehdy neumožňovalo "mateřským státům" zasahovat jakýmkoliv způsobem; nicméně skutečnost byla odlišná.
Pracovníci Oddělení pro menšiny Společnosti národů se vždy pokoušeli usnadnit vznik kompromisu; tzn. být mezičlánkem mezi státem a "mateřským státem" zmíněné menšiny.