Autor představuje pohled na výuku latinské lékařské terminologie, založený na základě teorie diskursního společenství a teorie LSP. Latinu pojímá jako LSP, tedy útvar se specializovanou gramatikou a slovní zásobou.
Důraz je kladen na koncipování výuky na základě analýzy reálného stavu užívání latiny v lékařství a na práci s autentickou lékařskou dokumentací a učebnicemi anatomie. V závěru je formulována konkrétní redukovaná podoba vyučované gramatiky a jsou shrnuty nové důrazy ve výuce latinské lékařské terminologie.