Abstrakt
Transfuzní přípravky TP zůstávají přes mož nosti moderní medicíny život zachraňující léč bou v případě život ohrožujícího krvácení ŽOK či anémie. V klinické praxi se setkáváme se si tuacemi, kdy pacient, zpravidla člen Celosvětové náboženské společnosti svědkové Jehovovi SJ, odmítá transfuzní přípravky i v případě rizika smrti, a to z náboženských důvodů.
Podle právní úpravy České republiky lze zdravotní služby poskytovat pouze se souhlasem pacienta a podání transfuzních přípravků není výjimkou. Pacient má právo odmítnout jakoukoli léčbu formou ne gativního reverzu či dříve vyjádřeného přání, naopak poskytnutí zdravotních služeb proti vůli pacienta může být hodnoceno jako protizákonné.
Respektování autonomie a přání pacienta se může dostat do rozporu se základním axiomem lékařské ho povolání, kterým je záchrana života a ochrana zdraví. Pasivní přihlížení úmrtí z důvodu nepodání TP a nezabránění odvratitelnému úmrtí může být pro mnohé lékaře a ostatní zdravotníky velmi ob tížně přijatelné.
Vzhledem k závažnosti důsledku rozhodnutí o nepodání či naopak podání TP proti vůli pacienta lze předpokládat variabilitu v postojích mezi lékaři anesteziology a zřejmě i lékaři operačních oborů. Data o názorech na respektování přání pacientů odmítajících transfuzní přípravky ČR nejsou známa.
Cílem studie bylo zjistit názo ry a na klinickou praxi anesteziologů jako lékařů nejčastěji indikujících transfuzní přípravky na tyto situace.