Do nedávné doby neměly ženy s mentálním postižením mnoho alternativ při volbě místa a způsobu jejich života, stejně jako neměly historicky příležitost naplňovat právo na rodinný život a právo počít děti.Postupně byla i v České republice přijímána opatření kladoucí důraz na ochranu jejich práv např. zákaz nedobrovolné sterilizace. I přes legislativní změny zůstávají ženy s mentálním postižením nadále marginalizované a společně s jejich dětmi tvoří zranitelnou skupinu.
Kvalitu života těchto žen a jejich rodin výrazně determinují sociální pracovníci, na jejichž podporu a poradenství jsou ženy odkázány. Jejich nedostatečné znalosti a stereotypní myšlení přitom mohou mít na fungování matek zásadní dopad (Mc Connel, Llewellyn, 2002; Hoglung et al., 2012).
Cílem prezentovaného výzkumu bylo zjistit a popsat znalosti, postoje a zkušenosti sociálních pracovníků na vybrané aspekty mateřství těchto žen.Výsledky dotazníkového šetření byly analyzovány prostřednictvím faktorové analýzy.Příspěvek přináší pohled 329 sociálních pracovníků (sociálních pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí a neziskových organizací, kteří podporují osoby s mentálním postižením v každodenním životě).Autoři výzkumu se také zaměří na možné způsoby, jak účinněji podporovat matky s mentálním postižením v jejich mateřské roli.