Abstrakt
Monografie představuje teoretické poznatky, na kterých je vystavěn základ didaktiky přírodních věd pro předškolní děti a žáky prvního stupně základní školy (pedagogické teorie, vývojové neverbální komunikaci často více než komunikaci verbální; neverbální komunikaci je věnována samostatná kapitola. Uvádí přehled osvědčených metod výuky (všemi smysly, exkurze, vycházka, zakládání přírodovědných sbírek, heuristické metody) i inovativních (metoda dobrých otázek, vzdělávání založené na vztahu k místu, narativní metodu, práci s modely, vzdělávání za pomoci živočichů a další).
Upozorňuje na existenci přírodovědného nadání a odkazuje na (již dříve publikovaný a ověřený) diagnostický nástroj pro odhalování přírodovědných talentů. Okrajově je zmíněna environmentální výchova (téma, které s přírodovědným vzděláváním úzce souvisí) a její nají přesahy do přírodovědného vzdělávání.
V práci jsou shrnuty původní výzkumy, které se zabývají vztahem dětí a žáků k přírodě (představy o přírodě, strom, který mám rád, biofilie), fenoménem odcizování dětí přírodě (syndrom padajících dětí, proměny dětí v posledních letech) a tím, zda jejich učitelky/učitelé reflektují vývojová specifika. Na závěr jsou stručně představeny didaktické prostředky, které podporují přírodovědné vzdělávání dětí a žáků do páté třídy základní školy, a vytyčeny didaktické přístupy a zásady přírodovědného vzdělávání transformované pro tuto věkovou skupinu.