V textu je připomenuto několik postřehů, které John Dewey věnoval problematice dějin a jejich výuky v Demokracii a výchově a Rekonstrukci ve filosofii. Dewey ukazuje, že vztah k minulosti by se měl formovat jako nezbytná součást školní výuky, neboť je jednou z hlavních podmínek možnosti výchovy a komplexního vzdělání.
Naznačuje také, že je třeba přehodnotit dosavadní způsoby myšlení a výklady toho, co je pravdivé a hodnotné. Východiskem tohoto příspěvku je Deweyho přesvědčení, že je-li v základu našeho života změna, musí být i pedagogika pozorná především k tomu, co je skryto pod povrchem právě se dějících událostí.
Znalost dějin je z logiky tohoto presvedcení zcela zásadní - může inspirovat k hledání a nalézání skutečného významu problémů současnosti, které pro zaujetí ""aktualitou"" nebo pro předsudečnost okamžiku nejsme schopni vidět a jednoduše je přehlížíme.