Obsazování struktury významem. Jan Erik Vold a hranice experimentu v norské literatuře šedesátých let
Abstrakt
Pojem ""experiment"" je v dějinách literatury ukotven především v šedesátých letech minulého století. Význam a rozsah pojmu variuje vzhledem ke kontextu, do něhož se včleňuje.
Na příkladech básnických textů norského autora Jana Erika Volda se tato studie snaží ukázat a interpretovat některé případy experimentálních technik z tohoto období v norské literatuře. Jejich výskyt i podobu nastiňuje v širším kontextu literatury severské neoavantgardní vlny a jejích myšlenkových podnětů, i v rámci konkrétního autorského diskurzu.
Ukazuje, že přívlastek ""experimentální"" neznamenal v norské literatuře šedesátých let speciální žánrové určení, ale měl širší platnost jako spíše obecná metoda obnovy jazyka literatury a jejího vztahu ke skutečnosti. V takovém klimatu, jak studie ukazuje, jsou pak experimentální techniky (ve smyslu vizuální, zvukové a konkrétní poezie) pouze jedním z řady textových postupů a organicky se včleňují mezi neexperimentální básnické postupy.
Ve srovnání s československou vlnou literárního experimentu pak tento fenomén ukazuje v podobě, která stojí mimo etablované binární kategorie ""přirozené vs. umělé"" poezie (Grögerová / Hiršal, 1963).