Kapitola sleduje jednak zdroje a proměny specifické výzdoby rukopisů Šimona ze Slaného, a to z hlediska stylového i kulturně historického. Za druhé, vkus studovaného utrakvistického humanisty je konfrontován s dobovou knižní produkcí.
A za třetí, sledované téma je zasazeno do širšího kontextu vývoje knižní kultury 15. století.