Abstrakt
Příspěvek se zabývá architekturou konverze Nového Španělska 16. století. Soustředí se nejenom na představení této unikátní klášterní architektury, ale také jejích jednotlivých prvků (otevřená kaple, procesní kaple či atriový kříž), jakož i výtvarné výzdoby a ikonografického programu.
Cílem referátu je tuto architekturu a její uměleckou výzdobu představit a interpretovat z hlediska konverze nativních obyvatel Ameriky. Metodologie příspěvku vychází z antropologie a teorie umění, konkrétně čerpá z ikonologie E.
Panofského a ze sémiotického pojetí kultury C. Geertze či z konceptů "přechodového rituálu" A. van Gennepa a liminality a communitas V.
Turnera. Základem analýzy je fotografický materiál, který byl pořízen v Mexiku v roce 2013 v průběhu terénního výzkumu financovaného za podpory mexické vlády.
Dosavadní výsledky ukázaly, že klášterní architektura Nového světa se ve spojitosti s křesťanskou liturgií staly součástí přechodového rituálu, jehož cílem bylo Indiánům přijmout nový západní obraz světa a s ním spojený kult v podobě křesťanské víry, a začlenit se tak do rodící se koloniální společnosti Nového Španělska.