Kapitola se zabývá vyvrcholením asimilační politiky Bulharska vůči turecké menšině v podobě tzv. obrodného procesu, který probíhal v letech 1984-1989. Zaměřuje se na příčiny represivních opatření (státní koncepce "jednotného bulharského národa", podle níž v Bulharsku neexistují menšiny a Turci jsou ve skutečnosti Bulhaři, kteří byli poturčeni a donuceni konvertovat k islámu v dobách osmanské nadvlády), jejich průběh (nucená změna tureckých jmen na bulharská, zákaz tureckého folkloru, muslimských rituálů, zavírání mešit, škol a rušení tureckých médií) a konečně i na jejich důsledky především v podobě prudkého zhoršení již tak napjatých bulharsko-tureckých vztahů.