Abstrakt
Mnoho českých exilových autorů po roce 1948 se obracelo pro inspiraci k antice. Antika často slouží jako projekce exilové situace (Odysseus) nebo pars pro toto tradiční evropské kultury, chápané exulanty jako ""obranná zed"".
Ivan Jelínek (1909-2002) navíc originálně proměnil antické inspirace na motivické rovině. Oslavuje antické hrdinky a bohyně jako archetypy Panny Marie.
Centrálním motivem Jelínkova srovnávání řecké mytologie, katolicismu a básnicky transformované osobní zkušenosti je ""posvátné lůno"". Jelínek nazývá své básně ""ódami"", s odkazem na starý žánr slavící posvátná témata.
Tento princip srovnávání mezi antickým a katolickým a tento žánr uplatňuje v řadě svazků, následujících jeho cesty po Středomoří. Postupně se jeho poezie stává ""cestopisem"", v tradici Grand Tour.
V závěrečné fázi díla katolické motivy slábnou, zatímco antika zůstává základní kulturní matricí básníkovy poetiky.