Abstrakt
Hlavním záměrem knihy je představit Augustinovo kázání a jeho teologii Vánoc, jak je přítomna v Augustinových promluvách na Narození Páně a Epifanii. První část svazku se zaměřuje na Augustinovo kázání: Augustin je vyobrazen jako biskup a kazatel, jehož promluvy přetékají biblickými úryvky.
Je představen současný stav bádání o Augustinových Sermones a zvláště těch pronesených o zmíněných svátcích. Pozornost je poté věnována počátku slavení Vánoc ve starověku a jsou představeny tři existující teorie vztahu mezi Vánoci a pohanskými slavnostmi Neporazitelného Slunce.
Podle autorova názoru lze původ křesťanského slavení Vánoc uchopit pouze v rámci komplexních vztahů mezi náboženskými, kulturními a historickými fenomény pozdní antiky. Kniha věnuje pozornost Augustinově teologii Vánoc: je rekonstruována podoba slavení v Hippo Regius a Augustinovy promluvy jsou zasazeny do kontextu tehdy populárních herezí, zvláště ariánství, fotinianismu, apolinarismu a manichejství.
Zdá se, že Augustinova vánoční kázání mířila především na posílení víry jeho posluchačů v články nicejského vyznání týkající se vtělení. Zvláštní pozornost je také věnována Augustinovu pojetí Vánoc jako svátosti: zimní slunovrat je pro něj znamením zrození víry v Krista, prodlužování dne růstu víry a nakonec přemožení smrti slavené při Velikonocích o jarní rovnodennosti.
Poslední část knihy nabízí první komentovaný překlad Augustinových vánočních promluv do češtiny doplněný o teologický výklad. Součástí je bibliografie a rejstříky (biblický, starověkých autorů, moderních autorů).