Charles Explorer logo
🇨🇿

KULTURNÍ, SOCIÁLNÍ A NÁRODNÍ TRAUMA V SOUČASNÉM KULTURNĚ-SOCIÁLNÍM DISKURZU A JEHO PRŮNIK DO ČESKÉHO SPOLEČENSKOVĚDNÍHO KONTEXTU

Publikace |
2015

Abstrakt

Kolektivní trauma je v sociálních vědách relativně novým konceptem, do popředí kulturně sociologického a sociálně antropologického zájmu a výzkumu se dostalo teprve v posledním desetiletí. Koncept traumatu se etabloval v prostředí medicíny a psychiatrie, kde byl chápán - aplikujeme-li nejširší společnou charakteristiku - jako reakce na stresující zážitek.

Během posledních více než sta let bylo téma traumatu poměrně rozsáhle teoretizováno na individuální úrovni a zároveň - na různém stupni a v různé intenzitě - zasahovalo do běžně praktikovaných psychoanalytických praxí přítomných v různých společnostech. Pro potřeby analýzy a pochopení širších kulturních jevů byl tento koncept přenesen v nedávné době zpoza specificky psychologické a sociálně-psychologické sféry a začal být rozvíjen a aplikován také v bezprostřední souvislosti s úrovní kolektivní a společenskou.

Jedná se o fenomén na této úrovni poměrně nový, o čemž svědčí i to, že v současném českém společenskovědním a kulturologickém diskurzu je zatím poskrovnu literatury zabývající se teorií kulturního/sociálního/kolektivního traumatu. Lze ji tedy relativně snadno ve zkratce vyčíslit a charakterizovat.

Je zde Baršova knižní studie (2011) a s ní spojené kontroverze. Mluvíme-li výlučně o konceptu traumatu, či přesněji traumatu chápaného ne čistě individuálně, ale kulturně a sociálně (resp. kolektivně a celospolečensky), jde o relativně omezený okruh literatury.

Jednotlivé kapitoly (Szaló - Hamar 2014; Tomášek 2014) nalezneme v nedávno vydané monografii o teoriích kolektivní paměti (Maslowski - Šubrt et al. 2014), psychologické pomoci obětem válek a katastrof a traumatickým projevům na úrovni malých skupin se věnují ve své knize Vizinová a Preiss (1999). Jsou zde rovněž sborníky z konferenčních setkání organizovaných Rafael institutem, s příspěvky prezentovanými převážně v linii individuální psychoanalytické tradice, převážně se zaměřující na vypořádávání se s holokaustem a jeho následky.