Abstrakt
dostalo se mi té cti, abych v krátkém exposé řekl pár slov k teologii našeho jubilanta prof. Zdeňka Kučery.
Myslím, že jeho teologické reflexe jsou neseny několika charakteristickými prvky a tématy. Jednak vycházejí z potřeb konkrétního společenství a díky tomu nepropadají ani abstrakcionismu, ani nezdravém akademismu.
Směřují k duchovenské formaci a k sebenalézání v povoláních kněží, jáhnů, kaplanů, kazatelů, pastoračních asistentů, sociálních pracovníků či učitelů společenskovědních základů. Další prvek spatřuji v jejich otevřené aktualitě, čili v úsilí reagovat na impulsy, které teologii zasahují z různých rovin společenského dění.
Jako příklad bych mohl uvést bezprostřední reakce na důležité události a dokumenty z oblasti ekumény, na závěry vatikánského koncilu, na papežské encykliky či na průlomové myšlenky světoznámých teologů a dalších myslitelů (Karl Barth, Emil Brunner, Paul Tillich, Oscar Cullmann, Jürgen Moltmann, Hans Küng, Heinrich Ott, Wolfhart Pannenberg, Francis Fukuyama, Samuel Hunthington, Al Gore ad.), na významné politické události, na probíhající diskuze o etice, rodině, ekonomii či ekologii. Přitom nejde o pouhé komentáře k jmenovaným událostem, dokumentům či myšlenkám, ale spíše o diskuze či koreflexe mající charakter ověřování, jestli se jednotlivci ve svých povoláních, společnost či společenství církve ubírají správnou cestou nebo nikoliv.
Tím přispívá do teologických i filozofických diskuzí řadou originálních podnětů.