Přednáška si všímá morfologického vývoje iberských pararomštin (zejm. španělského caló) z původní flexivní romštiny, a to na základě dochovaného jazykového materiálu datovaného mezi 17. a 21. stoletím. Zaměřuje se na vybrané morfologické kategorie (jmenné flexe, slovesné flexe, zájmenné flexe, způsob adaptace výpůjček z majoritního jazyka), u nichž sleduje pozvolné rozrušení původní romské flexe a přechod k flexi majoritního jazyka.
Tyto změny jsou sice v první řadě důsledkem jazykového kontaktu, zároveň ale vykazují i některé podobnosti, které mohou odpovídat obecnějším principům vývoje. Závěrem se pokusíme na základě tohoto přerodu načrtnout a charakterizovat hlavní vývojové fáze iberských pararomštin.