V posledním století se významně proměnil životní styl obyvatel vyspělých zemí. Spolu se změnou ve všech oblastech našeho života došlo ke značnému zkrácení průměrné délky spánku a často také k narušení přirozeného pravidelného rytmu bdění a spánku.
Narušení délky, kvality a rytmu spánku vede podle narůstajícího množství studií nejen ke zhoršení kognitivních funkcí, ale i k narušení regulace příjmu potravy a glukózové homeostázy, vyšší kardiovaskulární morbiditě a mortalitě. Mezi mechanismy, kterými k ovlivnění glukózového metabolismu dochází, patří aktivace hypotalamo-hypofyzární-adrenální osy a sympatického nervového systému a změněná hladina řady hormonů.
Rovněž narušení funkce našich biologických hodin, např. prací v nočních směnách, ovlivňuje glukózovou homeostázu prostřednictvím změněné exprese genů důležitých v metabolismu glukózy. Významný klinický dopad má pak zjištění, že metabolické poruchy experimentálně navozené spánkovou deprivací jsou po úpravě spánkového režimu reverzibilní.
Ovlivnění délky a kvality spánku se tak stává předmětem zájmu nejen neurologů a psychiatrů, ale i diabetologů a endokrinologů.