Abstrakt
Autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému (CNS) mohou být projevem systémové či orgánově specifické autoimunity, ale existuje i celá řada syndromů s primárním či dominujícím postižením CNS. Klinicky se mohou projevovat různými příznaky - kromě obecných je popisována celá řada klinicky definovaných neurologických syndromů, u nichž je nutné po autoimunitní příčině cíleně pátrat - zejména limbická a NMDAR encefalitida, opsoklonus-myoklonus nebo stiff person syndrom.
Další skupinou jsou onemocnění CNS, u kterých je autoimunitní etiologie zvažována po vyloučení jiných příčin - myelitis, mozečková ataxie, akutní nebo subakutní encefalopatie, nově vzniklý status epilepticus nebo některé epilepsie. Autoimunitní příčinu mohou naznačovat i výsledky pomocných vyšetření - autoprotilátky, zánětlivý obraz v likvoru, nález na MRI mozku nebo míchy, které musí být vždy ale hodnoceny v celém kontextu klinického obrazu.
Cílem článku je upozornění na možné varovné příznaky anamnestické, klinické a nálezy pomocných metod, které budí podezření na autoimunitní postižení.