Abstrakt
Tento článek přináší informace o výsledcích výzkumu českého znakového jazyka zaměřeného na střídání rolí, pro které lze - v souladu s terminologií užívanou v zahraničních studiích - použít též termín konstruovaný akt. Předmětem výzkumu byl postup, který mluvčí užívají při tvorbě narativních textů, ve kterých vystupuje více postav, které je třeba rozlišit.
Výzkum potvrdil, že některé prostředky a postupy užívané při střídání rolí v českém znakovém jazyce jsou shodné se strategiemi užívanými v již zkoumaných zahraničních znakových jazycích. Jedná se zejména o využití nemanuálních prostředků: změna pozice těla (naklonění trupu vpřed a vzad, nebo do stran), změna výrazu obličeje (mimika charakterizující postavu), změna pozice hlavy (horizontální, nebo vertikální pohyb), změna směru pohledu (v závislosti na zosobňované postavě) a referenčního posunu (promluva se vždy váže k osobě, kterou mluvčí zosobňuje), pomocí kterých se mluvčí transponuje do určité role.
Pozornost byla věnována také vyjádření hlediska sloužícímu k jasnému vymezení role v textu prostřednictvím nominální fráze, uvozovací věty nebo personální deixe, které spolu se střídáním rolí tvoří větný rámec. V jednotlivých úsecích promluvy se větný rámec proměňuje a je možné vyčlenit tři typy vazeb se střídáním rolí: pokračující a přerušená reference, vyskytující se v úvodních částech textu, a nulová reference v těch částech textu, kde nedochází ke změně referenta.
Prostředky, které jsou ve znakových jazycích užívány pro přehledné odlišení postav vystupujících v textu - konstruovaný akt, je tedy možno považovat za univerzální.