Abstrakt
Autorem studie vyplývá, výzkum Bolzana ve vztahu k reformované tradice katolického kléru v 19. a 20. století. Ta problematizuje pohled na Bolzana a na celé české osvícení, která má hodně co do činění s konzervativní katolickým hodnocením osvícení jako takovým, a to zejména v Čechách.
Bolzano a bolzanismus nelze vykládat z hlediska Tridentu, ale je třeba si uvědomit, že Bolzanovy projevy byly jeho objevené pravdy, které nebyly určeny ustoupit v žádném případě od pravověří. Když Bolzano uvádí několikrát, že zůstane na pozicích křesťanské ortodoxie, má pravdu.
Má také pravdu, když říká, že je katolík, protože se domnívá, že katolicismus je nejdokonalejší náboženství. Nicméně, on nebyl v souladu s definicemi ortodoxie a dokonce nemusí být.
Jeho grandiózní pokus je opravdu moderní krok. Autor popírá mnoho údajných vzájemných dohod mezi zástupci pozdního osvícenství a radikálními modernistů (s výjimkou těch formálních).
Autor se domnívá, že rozhodující skutečnost je závazek kněží odolat sekularizaci a usilovat o novou přítomnost Kristova poselství takovými prostředky, které by byly pochopeny lidmi. Oba čeští a němečtí představitelé pozdního osvícenství a České modernisté dosahovali tohoto společného úsilí . Čeští modernisté se snažili být jedinečnými, ale ve skutečnosti, že musí být i nadále v procesu, který byl ještě před nimi.
Autor ve své studii také věnuje pozornost nově objeveným rukopisům Antona Krumbholze, které byly nalezeny v průběhu katalogizace rukopisů Národního muzea v Praze. Jsou to kázání od roku 1821 do roku 1848.