Studie se na jedné straně kriticky vyrovnává s pluralitní teologií náboženství, která stírá hranice mezi náboženstvími a potírá jedinečnost křesťanské víry jako společensky nepřijatelný exkluzivismus, a na straně druhé s agresivním novoateismem, který považuje všechny formy náboženství za nepřijatelné a klade je do ostrého protikladu k vědě. S pluralitní teologií náboženství a novoateismem se vyrovnává z pozice tradiční apologetiky, které rozumí jako základnímu křesťanskému pokusu o dialog, jenž vyplývá ze zjevení Boha člověku v Ježíši Kristu.
Studie obsahuje též diachronní analýzu apologetiky a jejího současného postavení mezi synkretismem, exkluzivismem a ateismem.