Abstrakt
Cílem předkládané studie je ukázat jednu z možností implementace konstruktivistických prvků do výuky českého jazyka a ověřit, zda, příp. nakolik jsou tyto postupy efektivnější než postupy užívané tradičně. Prezentovaný výzkum má charakter pedagogického kvazi-experimentu ve dvou skupinách na střední škole, kdy vybraná partie učiva (vztahy mezi propozicemi v parataktickém souvětí) byla v jedné skupině vyučována tradičně a ve druhé s využitím konstruktivistických prvků vyučování a učení.
Jako výzkumný nástroj byly použity slohové práce žáků v podobě pretestu a posttestu ve vztahu k výuce daného obsahu. Výsledky výzkumu naznačují, že konstruktivistický program je vůči tradičně pojaté výuce úspěšnější v té části, kdy má dojít k transferu nabytých poznatků do komunikační praxe žáků, tedy při jejich vlastní produkci komunikátu.
Z uvedeného vyplývá, že konstruktivismus by mohl být vhodným nástrojem k intenzivnějšímu skloubení komunikačního a poznávacího cíle jazykového vyučování a také k překonání problémů, jimž české vzdělávání v mateřském jazyce čelí. Proto si v této studii nastíněná problematika zasluhuje další zkoumání.