Abstrakt
Hlezenní kloub je staticky i dynamicky nejvíce zatěžovaným kloubním spojením. Hlezno je v průběhu pohybu a chůze vystaveno značným kompresivním, střižným a rotačním silám.
Tyto faktory kladou extrémní nároky na konstrukci náhrad hlezna nebo mechanickou odolnost osteosyntézy při artrodéze. Primární artróza hlezna není častá, častější je zde artróza sekundární posttraumatická.
Příčinou artrózy jsou nejenom nitrokloubní zlomeniny, ale i poranění ligament, která vedou k nestabilitě hlezna, různé osteochondrální fraktury a subchondrální nekrózy artikulujících kostí. Další příčinou postižení hlezna mohou být metabolická onemocnění, různé záněty, revmatoidní nebo dnavá artritida.
Jednou z možností operační léčby je náhrada kloubu. Výhodou je zachování hybnosti a menší zatížení kloubů předonoží než u artrodézy, bohužel životnost náhrad hlezna není taková, jako u náhrad kolenního a kyčelního kloubu.
Proto rozhodnutí o typu výkonu je individuální a záleží na výsledku klinického vyšetření i názoru pacienta. Náhrada hlezna není jednoduchým výkonem a výsledek značně záleží na zkušenosti operatéra.
Se zlepšováním tvarových a materiálových charakteristik implantátů hlezna je kloubní náhrada dnes častěji indikována, než tomu bylo v minulých letech, přesto by měla být indikována uvážlivě, neboť komplikace po náhradě hlezna jsou častější, než u jiných náhrad velkých kloubů a jsou obtížně řešitelné. Po operaci mohou přetrvávat bolesti, jak je patrné i v našem souboru pacientů.
Pro výsledek operace je důležitý spolupracující pacient. Největším problémem je živostnost endoprotézy, která souvisí se správnou indikací a správnou implantací všech komponent.
Při nevhodné indikaci a nesprávné implantaci je živostnost náhrady kratší. V práci jsme se snažili zhodnotit výsledky našeho souboru pacientů a zvláště se podělit o zkušenosti při řešení komplikací, které se nám staly.