Abstrakt
Tento článek zkoumá vybrané aspekty narativního vyjádření identifikace se sociálními útvary v orálněhistorických svědectvích osob přeživších holocaust, včetně případných konfliktů identit. Ve své empirické dimenzi studie vychází ze sekundární analýzy archivovaných interview s lidmi narozenými v Československu, kteří byli na základě Norimberských zákonů označeni za Židy, Československo opustili a v zahraničí zůstali.
Orálněhistorické interview je pojato především jako sociální a jazyková interakce tazatele a narátora, která směřuje ke společnému vytvoření srozumitelné výpovědi o minulosti. Výsledky ukazují, jak je národní, náboženská, etnická a politická identita vyjadřována v průběhu interview jako součást zápletky životního příběhu.
Druhým zkoumaným tématem je vlastní jazyk jako atribut národní identity v době předválečné, válečné a poválečné. S ohledem na charakteristiky analyzovaného vzorku interview je právě neznalost jazyka během interview reflektována jako překážka, kterou bylo třeba překonat, často velmi brzy po traumatických válečných událostech.