Cílem příspěvku je ukázat výhody a limity dvou přístupů k posouzení úrovně diagnostického nástroje pro hodnocení fonologické schopnosti mezi žáky prvních tříd. Fonologické povědomí bylo měřeno testem skládání fonologických jednotek v rámci longitudinálního výzkumu 25 škol v Praze a Středočeském kraji.
Výsledky explorační faktorové analýzy a analýzy vytvořené teorií odpovědi na položku ukazují jednu latentní schopnost, která je diferencována podle obtížnosti binárně skórovaných testových položek. Výhodou přístupu IRT oproti klasické testové teorie je především pojetí nezávislosti položek v testu.
Pravděpodobnost určité odpovědi je tak závislá na úrovni latentní schopnosti žáka a charakteristikách konkrétní položky. Pokud tedy známe parametry položek (obtížnost) lze na základě odpovědí žáka odhadnout úroveň měřené lingvistické schopnosti uplatnitelné v praktické diagnostice.