Abstrakt
Věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD) představuje závažný zdravotní a socioekonomický problém. Onemocnění postihuje žlutou skvrnu oka a snižuje centrální zrakovou ostrost.
Přesnější zobrazovací metody přinášejí stále nové poznatky o patofyziologii nemoci. Přístup k léčbě VPMD prodělal v posledních letech významný vývoj.
Léčebné metody zaznamenaly posun od pouhé snahy o stabilizaci choroby k dosažení maximálního zlepšení zrakové ostrosti. Lékem první volby u vlhké formy VPMD jsou inhibitory vaskulárního endotelového r ůstového faktoru (vascular endothelial growth factor, VEGF) aplikované do sklivce postiženého oka. Účinně blokují vazbu a aktivaci receptorů pro VEGF a proliferaci endotelových buněk a tím inhibují růst abnormálních nových cév a snižují nadměrnou cévní permeabilitu.
Podmínkou je včasná diagnostika a rychlé zahájení bezpečné a účinné léčby. Při terapii vlhké formy VPMD je nezbytné zajistit dlouhodobé sledování a individuální přístup.
Je důležité mít na paměti, že náklady na léčbu vlhké formy VPMD jsou nižší než náklady na péči o slabozraké a nevidomé osoby. Vývoj nových léčiv a léčebných postupů směřuje k prodlužování doby účinku, ke snižování frekvence dávkování přípravků a k novým mechanismům působení léčiv. Účinná léčba suché formy VPMD v současné době stále není k dispozici.