Příspěvek se zabývá tradiční problematikou mezinárodního práva soukromého, a to konkrétně zacházením s cizím právem. Vedle otázky zjišťování obsahu cizího práva zkoumá též zacházení s kolizními normami ve světle zásady iura novit curia.
Nejprve srovnává národní přístupy k těmto otázkám a analyzuje jejich návaznost na rozdíly mezi povinnostmi soudců v zemích civil law a common law. V druhé části popisuje vývoj snah o unifikaci zacházení s cizím právem ve vztahu k pojetím civilního řízení v různých zemích.