Podstata svobody shromažďovací spočívá v obecném užívání veřejného prostranství, ačkoli praxe tenduje ho zaměňovat se zvláštním užívám. Evropský model má 2 fáze přezkumu právnosti shromáždění: a) oznámení a b) konání.
V 1. fázi může být následkem zákaz oznámeného shromáždění, ve druhé rozpuštění nezákonné shromáždění. Na stejném místě a ve stejnou dobu se může fakticky konat jen jedno shromáždění.
Někdy však chtějí jeho odpůrci konat protishromáždění. To je plně legitimní, na rozdíl od blokačního shromáždění.
Příspěvek proto kritizuje § 5 odst. 2 zákona o právu shromažďovacím, neboť tamní časový test je zcela nepřípadný, a vypořádává se také s konfliktní evropskou i českou judikaturou