Článek je analýzou zásadního problému spočívající v tom, do jaké míry je příjemce podpory v řízení před Evropskou komisí omezován ve svých potenciálních právech zaručených mu Evropskou úmluvou o lidských právech a Chartou lidských práv EU. Dospívá se k závěru, že postavení příjemce podpory je významné a jeho práva v procesu tomu neodpovídají.
Proto se navrhuje změna řízení o státní podpoře s tím, že příjemce podpory by měl mít alespoň práva vedlejšího účastníka.