Úvod: Každý den jsou pracovníci ve zdravotnictví ohrožení nejen fyzickým, ale i psychickým zraněním. Zatímco kontrola a naplňování fyzické bezpečnosti práce zaměstnavateli je na vysoké úrovni, psychická bezpečnost zůstává v tomto směru zatím na okraji zájmu.
Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit míru psychické bezpečnosti práce u všeobecných sester a zjistit její vztah k syndromu vyhoření. Metody: Výzkumné šetření uskutečněné na přelomu let 2014 a 2015 bylo realizováno kvantitativní dotazníkovou metodou na zkoumaném souboru 275 všeobecných sester pracujících ve čtyřech nemocnicích České republiky.
Pro sběr dat byla použita dotazníková baterie, která se skládala ze standardizovaného dotazníku: MBI (Maslach Burnout Inventory) a škály k posouzení psychické bezpečnosti práce (Scale to Measure Psychological Safety). Součástí výzkumu byla take lingvistická validizace škály psychické bezpečnosti do českého jazyka.
Výsledky: Výsledky výzkumného šetření prokázaly existenci signifikantního negativního vztahu mezi emo-tional exhaustion a psychickou bezpečností (r = -0,181**, viz tab. 2), depersonalizací a psychickou bezpečností práce (r = -0,256**, viz tab. 2) a slabý pozitivní vztah mezi osobní výkonností a psychickou bezpečností práce (r = 0,078*, viz tab. 2). Statistické vyhodnocení také odhalilo, že skupina respondentů s prokázaným syndromem vyhoření ve složkách emotional exhaustion (p < 0,001) a depersonalizace (p < 0,001), má signifikantně nižší míru psychické bezpečnosti.
Signifikantně vyšší míru psychické bezpečnosti měli respondenti v nevyhořelí oblasti osobní výkonnosti (p = 0,001). Závěr: Bezpečné pracovní prostředí je jednou ze základních podmínek pracovní pohody zdravotnických pracovníků a současně je jedním z nezbytných předpokladů poskytování kvalitní zdravotnické péče.
Cílem managementu poskytovatelů zdravotnických služeb by mělo být dodržovat nejenom na fyzickou bezpečnost práce, ale i zajistit optimální míru psychické bezpečnosti.