Abstrakt
Znalec-psycholog pomáhá státním orgánům při rozhodování o uspořádání péče o děti s využitím znalostí svého oboru. Nálezy znaleckého posudku jsou často soudem bez výhrad akceptovány a stávají se tak vodítkem k závažným rozhodnutím týkajícím se vitálních zájmů rodičů a jejich dětí.
Znalec má značnou odpovědnost, hledá řešení, které je v nejlepším zájmu dítěte. Takové řešení může jít proti zájmům jednoho z rodičů.
Problém je, že v naší republice nemáme k dispozici doporučené postupy vypracovávání znaleckých posudků v opatrovnických sporech, na které bychom se mohli odvolat. Tento příspěvek má být impulzem k formulaci závazných doporučení pro práci znalců v opatrovnických sporech.
Máme za to, že možným vodítkem k formulaci závazných doporučení pro práci znalců je uvedení a komentář k doporučeným postupům publikovaným Americkou psychologickou asociací. Práce tyto doporučené postupy představuje a komentuje.
Zároveň poukazuje na úskalí a nejčastější nedostatky opatrovnických znaleckých posudků a dává doporučení, jak se jich vyvarovat. Zdůrazňuje, že zájem rodičů na kontaktu s dětmi musí být respektován, ale až "ve druhé řadě".
Zabývá se tím, jaké charakteristiky omezují výchovné schopnosti rodiče, či ho dokonce z výchovy vylučují. Zdůrazňuje nutnost vyváženého profesionálního postupu vypracování znaleckého posudku.
Věnuje se potřebným kompetencím znalce, metodám, které používá, i ekonomickým otázkám.