Cílem příspěvku je naznačit prostřednictvím analýzy vybraných dobových obrazových materiálů (snímky z titulních stran věstníku Nová Praha a z turistických průvodců) způsoby, jakými byl inscenován obraz Prahy coby socialistického (velko)města v období 1. poloviny 50. let 20. století, a jeho celkovou nevyhraněnou oscilaci mezi prvky modernity a vybraných tradic.