Tento článek je pokusem odpovědět na otázku po identitě Církve československé husitské (CČSH) a sice specificky v její naukové oblasti. Autorovi jde o co nejužší vymezení této identity v jasně uchopitelných pojmech, za které považuje normu Ducha Kristova a princip svobody svědomí, které spolu úzce souvisí.
Tyto pojmy jsou zde reflektovány v kontextu tradice, současného učení církve i jako způsob navazování na mistra Jana Husa, přičemž podrobnější rozbor stojí na teologii Zdeňka Trtíka, který pojetí svobody svědomí v Duchu Kristově dal jeho vrcholný tvar. Duch Kristův je představen jako norma, která se svým pojetím vymezuje, jak proti normě dogmatické, tak proti normě pouhého Písma.
Práce neopomíjí ani nebezpečí konfliktu mezi těmito principy a platným učením církve, které plyne z požadavku svobody svědomí, která je svobodou od všeho, co je s Duchem Kristovým v rozporu, avšak tento konflikt se autor snaží vidět právě jako pozitivní prvek husitské teologie. Vzhledem k nepoměru rozsahu práce a šíře tohoto tématu jde však pouze o hrubý nárys této problematiky, která jistě zaslouží podrobnější zpracování.