Tento článek se pokouší odpovědět na otázky, zda a jak mladí lidé v Církvi československé husitské prožívají svou církevní identitu ve vrcholné formě náboženského projevu - v liturgii. Na pozadí výsledků empirických výzkumů, zaměřených na mládež v různých církevních organizacích v Čechách i v Evropě, je ilustrován vztah mladých lidí k bohoslužbě církve i k církvi samotné.
Ve srovnání se současnou situací v Církvi československé husitské vyvstávají problematické oblasti a otázky, které cílí přímo k jádru liturgického ale i eklesiologického charakteru této církve. Jako závažný se jeví problém náboženské negramotnosti, který je u mladé generace čím dál tím patrnější napříč státy i církvemi.
Její překonávání vhodným vzděláním, bude jistě jedním z klíčových kroků, které je třeba v této církvi do budoucna učinit. S tím souvisí potřeba otevřenosti církve změnám, autenticita jejích členů a v neposlední řadě i schopnost hojnějšího zapojení laiků (respektive mladé generace) do bohoslužebného i všeobecně církevního života.