Abstrakt
Text se zabývá tématem antikomunismu v České republice po roce 1989. Hlavním předmětem výzkumu bylo popsat, jak tento vývoj vnímali a zpětně reflektují členové KSČ/KSČM.
K výzkumné otázce autorka přistupovala metodou orální historie, prostřednictvím analýzy a interpretace získaného souboru rozhovorů: životopisných vyprávění a strukturovaných rozhovorů, odpovídá na otázky: jak vybraní členové KSČ/KSČM vymezují antikomunismus, kdo jsou, podle nich, antikomunisté, jak periodizují daný vývoj a jaké mají v této oblasti osobní zkušenosti. Pozornost je zde věnována rovněž otázce, proč vybraní členové KSČ/KSČM vstoupili do komunistické strany a proč zůstali jejími členy i po roce 1989.
Dále text stručně popisuje vývoj antikomunismu jako součásti politické kultury v České republice po roce 1989: v prvních revolučních měsících v podobě pokusu o "historický kompromis", dále popisuje využití antikomunismu pravicovými politickými subjekty za účelem propagace "ideologie privatizace" v první polovině 90. let a postupnou proměnu antikomunismu v univerzální zbraň pravicové politické rétoriky proti levicovým politickým subjektům.