Abstrakt
Stadice, obec odkud byl Přemysl Oráč povolán k vládě nad Čechy, se stalo významným místem paměti v narativu českých dějin. Na jaře 1445, během královského interregna, se ve Stadicích objevil jakýsi Jakub, který o sobě prohlašoval, že je vyvoleným králem.
Studie analyzuje několik textů, které z perspektiv různých koutů společnosti vyprávějí o této události různé příběhy. Jakoubek z Vřesovic identifikoval Jakuba jako svého poddaného v dopisu Oldřichovi z Rožmberka, když mu podával zprávy o lokálních událostech jen několik týdnů po události.
Aeneas Silvius Piccolomini, budoucí Pius II., rozsáhle komentoval situaci středoevropského interregna v dopise Giovannimu Campisiovi a stadický král byl pro něho výborným příkladem pro vylíčení chaosu v Čechách. Rukopisy Starých letopisů českých o Jakubovi ironicky hovoří jako bláznovi.
Ve slavné kronice Václava Hájka z Libočan je příběh zdramatizován zejména využitím dialogu. Moderní historici, R.
Urbánek a J. Boubín, se soustředili na aspekty lidové a národní kultury.
Studie zkoumá každou z těchto výpovědí a odhaluje kulturní a sociální kontexty, které ovlivnily vyjadřování se k události.