Abstrakt
Chronická spontánní urtikarie je nejčastějším typem chronických urtikarií. Dříve se označovala jako idiopatická, protože nebyly známy její příčiny.
Díky novým poznatkům se situace v posledních letech výrazně změnila, takže podíl skutečně idiopatických případů se odhaduje na polovinu. Zavádění nových antihistaminik a biologik oživilo zájem o problematiku chronické kopřivky jak v oblasti výzkumu, tak klinické praxe.
Aktualizované doporučené postupy odborných společností EAACI, GA2LEN, EDF a WAO pro léčbu chronické kopřivky přinášejí lékařům cenné vodítko v diagnostice i v léčbě. Strukturovaná anamnéza představuje nejpřínosnější diagnostický prostředek ke zjištění typu chronické kopřivky.
Léky první volby jsou prověřené nesedativní blokátory receptorů H1 (H1 antihistaminika), a to i ve zvýšeném dávkování (ve druhé linii léčby). Jako třetí linie se k nim u refrakterních případů přidávají antileukotrieny nebo cyklosporin A anebo omalizumab.
Tento první biologický lék pro léčbu chronické urtikarie je po splnění indikačních kritérií nyní hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění a jeho preskripce je vázána na dermatologická centra biologické léčby. Individuální případy však nadále vyžadují individuální přístup, včetně použití méně obvyklých empirických postupů.
Pro zvládnutí chronické kopřivky je důležité komplexní pojetí, mezioborová spolupráce a také přiměřená edukace pacienta a psychosomatický přístup.