Studie pojednává o životě rodiny rakouského státního kancléře Klemense Metternicha, a zejména o jeho v té době nejstarším synovi a nástupci Viktoru Metternichovi, nadějném mladém diplomatu, kterému osudové onemocnění znemožnilo jít ve šlépějích svého otce a plně rozvinout bohatou kariéru. Díky Viktorově korespondenci s otcem je však možné podrobněji přiblížit dobu dvacátých let 19. století, kdy korespondence vznikla, a nastínit tak očima tohoto mladého diplomata nejen život kancléřovy rodiny, ale i dobové společenské a politické události.
Jeho otec zde není vylíčen jako státník třímající otěže kočáru Evropy, jak je často zobrazován, ale jako milující otec, který se upřímně zajímá o své děti a celou rodinu, s nímž si jeho syn velmi dobře lidsky i politicky rozuměl a mohl s ním sdílet veselé okamžiky svého života i rozebírat složitou společenskou a politickou situaci. Z korespondence vyzařuje veselá a vtipná povaha jejího autora, který neváhal využít každé situace, aby ji pojal z té lehčí stránky a od srdce se jí zasmál, pročež byl ve společnosti vždy vítaným a oblíbeným společníkem.
Zároveň z korespondence prosvítá i dobrý pozorovací talent a bystrý úsudek vzdělaného člověka, který dokázal spojovat věci do souvislostí, a byl proto pro svého otce nedocenitelným zdrojem informací týkajících se společenské a politické scény v Paříži. Studie si klade za cíl seznámit čtenáře alespoň v hrubých obrysech s osobností tohoto zajímavého, leč poněkud zapomenutého mladého diplomata.