Abstrakt
Článek se zabývá debatou o arbitrárnosti jazykového znaku, která se odehrála mezi lety 1939-1949 převážně na stránkách Acta linguistica de Copenhagen a která byla vyvolána článkem Émila Benvenista "Povaha jazykového znaku" ("Nature du signe linguistique"). V článku se zabývám třemi hlavními tvrzeními Émila Benvenista: 1) Teze o arbitrárnosti jazykového znaku je v rozporu údajnou formálností jazyka, 2) vztah mezi označujícím a označovaným je ve skutečnosti nutný, 3) to má určité důsledky pro radikální relativitu jazykových hodnot.
Tato tři tvrzení jsou zkoumána v kontextu pojetí místa lingvistiky mezi ostatními vědami v Kodaňské škole. Dále pozoruji, jak problém formulovali Benvenistovi předchůdci E.
Pichon a J. Damourette a sleduji debatu, která vznikla po vydání Benvenistova článku a které se - kromě editorů Kurzu obecné lingvistiky - zúčastnili také E.
Lerch, A. Gardiner, E.
Buyssens, N. Ege a A.
Martinet. Jejich pozice a kritiku následně posuzuji z hlediska současného stavu bádání ohledně rukopisných zdrojů Kurzu obecné lingvistiky.