Abstract
Příspěvek pojednává o metodologickém rámci dizertační práce zkoumající motivy jídla v současné české próze. Autorka vnímá literárněvědné teorie jako nástroj sloužící k interpretaci konkrétních textů, a proto je přizpůsobuje danému textu.
Nechává se inspirovat různými teoriemi, avšak nejdůležitějšími inspiracemi jsou pro ni kulturní teorie literatury, jak ji chápou polští literární vědci (mj. Burzyńska, Nycz, Zawadzki) a feministické teorie.