"O vědě všeobecně se dá říci, že buď není, nebo nepřestává být v krizi" napsal roku 1911 filozof Henri Berr na adresu historické vědy. Od té doby se v humanitních vědách mnohokrát diskutovalo o tom, že procházejí "krizí", "revolucí", "obratem" nebo dokonce, že jsou na konci své existence.
Text se zabývá pojmem "krize" v kontextu dějin historiografie. Autor v něm na příkladu "krize historismu" a "krize strukturalismu" ukazuje epistemologické důsledky užívání pojmu "krize" a rekonstruuje představu o vývoji vědy, která je s tímto pojmem tradičně spojována.
V závěrečné části textu autor navrhuje užití jiných metafor pro promýšlení dějin humanitních věd.