Příspěvek se zabývá pojetím mlčení v raném díle Ludwiga Wittgensteina (Tractatus logico philosophicus) z perspektivy kognitivní lingvistiky. Jedním z cílů příspěvku je prozkoumat dichotomii případů mlčet-mluvit v Traktátu a soustředit se na kritéria smysluplnosti a nesmyslnosti, podle nichž se jednotlivé věty zařazují do jedné či druhé kategorie.
Jako základní kritérium kategorizace je brána v úvahu logická forma signalizující přítomnost významu. Dalším cílem je analyzovat konkrétní kategorie mlčení z hlediska teorie kognitivní metafory G.
Lakoffa a M.Johnsona. Příspěvek nabízí porovnání kontextu referenční teorie v Traktátu a kognitivního realismu v podání G.
Lakoffa a M. Johnsona.
Na pozadí obou teorií příspěvek ukazuje roli a význam kategorií mlčení v utváření sémantické teorie jazyka. Práce poukazuje na "metaforický" obsah traktátových kategorií mlčení tj. na metaforickou konceptualizaci bázové zkušenostní roviny.