Abstract
Péče o seniory je poskytována nejenom systémem zdravotní péče, ale stále častěji systémem sociálních služeb. Tyto systémy by však měly působit uceleně a měly by na sebe navazovat.
Je mnoho sociálních služeb, na nichž se zdravotníci přímo nepodílejí, např. nejsou běžně součástí denních center pro seniory či pečovatelských služeb,v jiných oblastech aktivně spolupracují v multidisciplinárních týmech s pracovníky v přímé péči v sociální oblasti, s pečovateli a se sociálními pracovníky. Zajišťování péče různými skupinami těchto poskytovatelů pomoci, kteří mají rozdílná teoretická východiska a jejich úroveň vzdělanosti a znalostí a dovedností, však mnohdy přináší velká témata nejenom morálního charakteru, která mají ve svém důsledku přímý dopad na život konkrétního jedince.
Rovněž problematika financování těchto služeb a leckdy zoufalé a naprosto nekoordinované přebíhání seniorských klientů mezi zdravotním a sociálním sektorem ve svém důsledku nedává uživatelům mnoho naděje na využívání kvalitní péče adekvátně kvalifikovaným odborníkem. Nekoncepčně poskytovaný systém péče o seniory v tomto pojetí tedy rozjíždí spirálu souvislostí, na jejímž konci stojí člověk, který nedostane adekvátní a kvalitní péči, ačkoliv o ni ve své podstatě všichni aktéři, zapojení do těchto systému, usilují, a naopak je ve svém důsledku mnohdy spíše poškozen a to nejenom v oblasti nedostatečné kvality přijaté péče, ale zejména atakem na citlivou oblast lidské důstojnosti a morálních práv.
Cílem příspěvku je zamyšlení se nad možným etickými dilematy jednotlivých aktérů zapojených do této péče na konkrétních modelových případech formou imitace jejich možného vnitřního dialogu a představení etických aspektů neprovázanosti zdravotního a sociálního systému v oblasti života seniorů.